Mezinárodní den míru aneb verba movent, exempla trahunt.

čtvrtek 23. září 2010 18:05

Velké vítězství odborářů: 40 000 naštvaných lidí na Palachově náměstí, rozbité zařízení vstupní haly Ministerstva vnitra, nějaké ty stovky benzinu projeté navíc kvůli objížďkám ve vnitřní Praze, tisíce lidí zklamaně odcházejících z úřadů, které neúřadovaly, poněvadž úředníci se šli projít ulicemi a parky a užívali si slunečné pozdně letním odpoledni. Bylo to nutné?

Sotva to pomohlo k tomu, aby se ekonomika lépe rozjela a odstranila se příčina toho, proč vládě nezbývá, než chystat škrty v platech státních zaměstnanců. Vláda si jistě vědoma, že to nezvýší popularitu politických stran, které je poslaly do vlády.

 

Poslechne vláda odboráře a vyhoví jejich přání? Domnívám se, že ani odboráři sami nevěří, že vláda upustí od úsporných opatření. Vláda počítala s tím, že bude s odbory jednat a netajila se tím. Už aby neztratila tvář, musí se tvářit, že ji demonstrace nezastrašila a možná dokonce ve svých rozhodnutím přitvrdí.

 

Nevěřím, že by většina demonstrujících nevěděla, že vláda prosazující snížení platů sotva zvýší popularitu koaličních stran v blížících se komunálních volbách. A že tedy vládnoucím politikům musí jít o něco jiného než o to, aby se udrželi na posicích, kde koryta jsou velmi plná. Věřím, že vládě jde nejen o to, aby rozpočet na příští rok byl vyrovnanější, nýbrž také o to, aby i za deset - dvacet let byly peníze na důchody a aby se Evropa na nás nemusela zlobit jako na Řeky, kteří z rozmařilosti prošustrovali dotace od Unie, a teď chtějí, aby jim pomohla z louže přesto, že tu Evropu obelhávali ve výkazech o svém hospodaření.

 

Byla ta demonstrace zapotřebí? Byly zapotřebí tři autobusy s odboráři z nemocnice v Havířově, kteří museli vyjet už na úsvitě, aby si užili drncání na železničních pražcích déjedničky, které ji brázdí. Aby to vydrželi, byli možná mezi těmi demonstranty, kterým radikální projevy usnadnila nějaká ta kapka alkoholu a tato psychofarmakologická příprava umožnila důrazněji vylévat své davové záští.

 

Hledám na demonstraci něco positivního. Demonstrace by splnila svůj účel, kdyby si politici všimnuli některých vtipných transparentů, kterým chci rozumět tak: Vážená Elito Národa, vážené paní a pánové, soudkyně a soudcové, pane prezidente, předsedkyně a předsedové zastupitelských a jiných sborů, ministři, koaliční poslankyně a poslanci, senátorky a senátoři: kážete vodu a pijete víno. Nechť je demonstrace tímto poselstvím. Nezatvrzujte svá srdce výpočty, kolik ta demonstrace stála miliónů. Sami dobrovolně dočasně snižte Své Posvátné a Nedotknutelné Příjmy a neuvažujte o tom, že to není systémové. Neříkejte, že to do hospodářství nic podstatného nepřidá. Nejde přece jen o ty peníze, ale o to, abyste si udrželi zbytky důvěry občanů (nikoli „Lidu!). Byla to především důvěra občanů Lotyšska, Finska a Islandu, která pomohla jejich vládám vytáhnou jejich země poměrně rychle z toho nejhoršího.

 

Jestliže těch čtyřicet tisíc rozezlených lidí vás přivede k tomuto zamyšlení následovanému činem, nebyla ta demonstrace marná a „vyplatila se.“

 

Jestliže jste v tomto směru nepoučitelní, a budete spíš uvazovat o povolení nějaké té dírky na opasku, který si máme všichni utáhnout – samozřejmě kromě Vás – a tím ukážete lidumilnou tvář, ztratím důvěru ve slušnou úroveň Vašich intelektových schopností. K intelektu patří schopnost myslet dál než na nejbližší volby.

 

Když se reportéři Českého rozhlasu ptali dětí v den Mezinárodního dne míru, co pro ně znamená mír, odpovídaly většinou, že „se lidi nehádají a domlouvají se“. Posílilo to mou naději, že jestliže pro naše děti není mír opakem atomové války, svět se posunuje přece jen k lepšímu.

 

 

 

Oldřich Vinař

Oldřich Vinař

Oldřich Vinař

Chci psát komentáře k aktuálnímu dění v neurovědách, zvlášť v těch směrech, kde bych reagoval na obsah Lidových novin, někdy i komentáře k současnému dění na politické nebo kulturní scéně.

Pracuji už skoro 60 let jako psychiatr, nejprve v léčebně v Kosmonosích, pak jako asistent v Ústavu pro doškolování lékařů. Odtud jsem přešel do Výzkumného ústavu psychiatrického, pak jsem vedl Společnou laboratoř Státního ústavu pro kontrolu léčiv a Ústavu chemie a biochemie AV. Jako důchodce pracuji ve své psychiatrické ambulanci. Zajímám se hlavně o psychofarmakologii a v posledních letech o lingvistiku a její přesah do filosofie. Vždy jsem spojoval psychoterapii s farmakoterapií.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora