Touha mít čisté, volbami neušpiněné ruce je pochopitelné. Říká mi to i řada mých přátel, kterých si vážím. Žijeme však ve světě, kde se zodpovědnosti za svá rozhodnutí nikdo nevyhne - i za taková, kde si myslí, že se spoluúčasti na rozhodování vyhnul. Budu zodpovědný za smrt jednoho z malých kluků, kteří se rvou v hluboké vodě a jeden druhého chce utopit. Jako dospělý jsem mohl vstoupit do špinavé vody politiky a zabránit tragédii. Žádné rituální mytí rukou mě nezbaví spoluzodpovědnosti za výsledek voleb, když jsem k nim nešel.
V Belgii je účast ve volbách povinná a kdo nejde volit, platí nevelkou pokutu. Pokuta je trest. Chování zpravidla účinnějí ovlivní odměna. Co kdyby strany věnovaly část peněz investovaných do volební kampaně na zakoupení trička pro každého voliče, který přijde k volbám? Češi mají rádi, dostanou-li něco zadarmo. Snad by se volební účast zvýšila.
Zapudil jsem nápad, že by třeba stačilo lidem ta trička slíbit. Pamatuji na výrok vysokého činovníka KSČ, když si mu nějaký okresní tajemník stěžoval, že i členové jeho organizace jsou nespokojení a reptají. Jeho rada byla: „Tak jim něco slibte!“ Dělnický prezident Antonín Zápotocký taky ještě v pátek slavnostně sliboval, že koruna je pevná a žádná reforma nebude a v neděli jsem neměl na vlak, když jsem se chtěl vrátit z Českého ráje.
A ještě něco. Při volbě do zastupitelstva Prahy si může občan vybrat ze 17 stran. Jen jediná – Pravý blok Petra Cibulky – může na volebním archu agitovat. Nebo snad se mi předkládá k větření, že název této strany je tak dlouhý, že potřebuje 54 řádek?
