Bojuje Sisyfos s větrnýjki mlýny?

neděle 28. listopad 2010 23:59

Členové spolku skeptiků Sisyfos jsou označován za dogmatické a nedůtklivé staříky. Pravda, starých je tam většina, jsou však staří podle matriky a nikoliv aktivitou mozků. Někdy bývají nedůtkliví k hlouposti a ignoranci. Rozverně házejí bludné balvany na chyby takových institucí jako televize. Rozhodně však nejsou dogmatici – hájí vědu, která už ze současné definice, co do vědy patří a co ne, je nejvýznamnějším bojovníkem proti dogmatům. Věda staví na tom, že vše, co tvrdí, může být vyvráceno. Tvrzení, která už svou povahou vyvrácena být nemohou – nebo to o sobě prohlašují, do vědy nepatří.  

Teprve dnes se mi dostaly do ruky LN z 27.11.210 s článkem Evy Hauserové o spolku skeptiků Sisyfos. Jsem členem toho spolku. Vedle lékařské praxe jsem se zabýval výzkumem. Narostl mi mozek nějak podobně jako starému moudrému rabínovi, který přemýšlel a říkal „co když je to naopak?“, když se měl vyjádřit k pravdivosti nějakého tvrzení. Byl jsem nadšen, když Karel Popper stanovil kritérium toho, co patří a cop nepatří do vědy tak, že do vědy patří to, co je možné vyvrátit. Je to tedy pravý opak dogmatismu, který vyčítají někteří lidé Sysifovi. Dogma je definováno tím, že je nevyvratitelné, nesmí se o něm pochybovat. Věda je vždy ochotná své výsledky podrobovat novým přezkoumáváním. Přes sto let vycházela např. z mikroskopických nálezů na mozku, podle kterých se usuzovalo, že nejvíc neuronů máme v osmnácti letech a pak už mohou jen ubývat a nové vznikat nemohou. Teprve nové metody zobrazování mozku společně s dalšími výzkumy ukázaly, že nové buňky v mozku rostou po celý život a záleží na tom, jak svých mozků používáme, jak moc a kde nové buňky vznikají – a staré zanikají.

 

Věda však nemůže a nechce řešit např. spor o existenci Boha, poněvadž ji nelze ani vyvrátit ani prokázat. Proto respektuje jak věřící, tak ateisty.

 

Jsem členem Sisyfa, protože pokládám za užitečně odhalovat omyly a někdy i podvody, které se neprávem halí do hávu vědeckosti. dyž se halí do argumentuje tím, že něco je „vědecky prokázané“ a ono to prokázané není. Jako lékař nikomu nevymlouvám, že mu pomohl homeopatický lék, jsem rád, že mu pomohl. Když se mne však chudý důchodce ptá, jestli si má homeopatický lék koupit, řeknu mu, že se v nesčíslných spolehlivými metodami provedených pokusech neprokázalo, že homeopatický lék působí jinak než placebo. Za provedení těchto pokusů se v rámci medicínského výzkumu zaplatily desítky miliónů dolarů. Dogmatické není odmítání homeopatie. Dogma je dvě stě let staré tvrzení, že čím víc je nějaké látky ve vodě méně, tím víc působí – a nejvíc pak působí takové její zředění, kdy už v ní nezbyla ani molekula látky, která má účinkovat.

 

Proto si nemyslím, že by se musely na žádost homeopatů znovu a znovu opakovat pokusy o potvrzení účinnosti homeopatických léků. Tak jako na zdravotní péči nemá společnost neomezený přísun finančních prostředků tak i při plánování výzkumu je třeba dávat přednost práci na něčem, kde je větší pravděpodobnost, že výsledek bude lidem prospěšný.

 

Jsem velmi rád, že Eva Hauserová přijala místo ve výboru Sisyfa. Už to ukazuje, že Sisyfos není spolek dogmatických a nedůtklivých staříků. Jinak by ji přece nezvolili do výboru. Sisyfos má poskytovat a poskytuje půdu pro diskusi a tříbení názorů. Na webu Sisyfa si lze přečíst, že blog Mgr.Kremlíka o neexistenci globálního oteplování je jen jeho osobním názorem a že nevyjadřuje stanovisko výboru Sisyfa. Od toho Sisyfos je, aby o této otázce umožnil diskusi - a to se také děje – jak v příspěvku profesora Hořejšího, tak obšírněji v článku Ladislava Metelky.

 

Je mi ovšem líto, že jiní – třeba MUDr Jan Hnízdil - diskusní fórum Sisyfa opouštějí. Jako člen Sisyfa přece neodpovídám za názory všech jeho členů, a nemusím s nimi ve všem souhlasit. Nevěděl jsem, že Jaroslava Duška nepozvali k převzetí bludného balvanu, pokládám však za správné vyjádřit bludným balvanem nesouhlas s jeho názorem zprostředkovaným televizí, že lze brát energii přímo ze světla a vzduchu a nemuset jíst.

 

Nakonec ještě k limitům biologické vědy, léčitelství nebo k názoru MUDr Hnízdila, že většina zdravotních potíží nemá objektivní příčinu.

 

Pracuji jako psychiatr šedesát let a můj denní chleba je kombinace psychoterapie a farmakoterapie. Mluvil jsem o tom na schůzi Sisyfa v dubnu t.r. Léky působí na mozek. Dnes však víme, že taky slova – a tedy psychoterapie - mění stav a dokonce i strukturu mozku. Je pravděpodobné, že s každým novým slovem, které se naučíme, narostou i nové nervové buňky. Slova jsou vtělována do mozku. Jazyk je mostem mezi humanitními a přírodními vědami. Mozek můžeme zkoumat přírodovědecky a – v newtonovských rozměrech – spoléhat se na kauzalitu. Pro nervovou činnost „přeloženou do slov“ se dostává do popředí jiný princip než kausalita. Důležitější než příčina toho, proč někdo něco říká, je smysl toho, co říká. Kausalita hledá minulou příčinu toho, co se stalo nebo děje. Pro historika nebo literárního vědce je důležitý smysl nějaké události nebo uměleckého díla – jeho smysl, který ukazuje do budoucnosti. Po smyslu dějinné události nebo uměleckého díla pátráme dnes – a nejen z hlediska toho, jaký to mělo smysl tehdy, kdy k té události došlo nebo tehdy, když Cervantes napsal Don Quijota nebo Orwell své 1984. Každý rok znovu budeme hledat smysl těchto děl z hlediska toho, co se děje dnes a jiní to budou dělat za dvacet nebo padesát let.

 

Psychická činnost je spojena se změnami aktivity mozku. Změny aktivity mozku mohou být oněmi „objektivními“ příčinami zdravotních potíží, které Dr. Hnízdilovi připadají být za limity „biologického a objektivistického pohledu na svět. Na intuici, empatii, charismatu není nic, co by se vymykalo vědeckému zkoumání - ať už přírodovědeckému třeba pomocí funkční magnetické rezonance mozku, nebo sociálně psychologickému v rámci humanitních věd.

 

Problém Sisyfa vidím jinde. Na jeho schůzích dochází většinou k „přesvědčování přesvědčených“. Členové přicházející na schůzi očekávají, že posílí své jistoty a názory na základě dalšího pokroku vědy. Rádi se dovědí o novém objevu a o jeho významu pro revizi dosavadního paradigmatu. Nemusí však být shovívaví a trpěliví, když někdo tvrdí něco nikoli na základě znalosti tématu, nýbrž jeho neznalosti. Psychotronici a objevitelé perpetua mobile zpravidla staví svou kariéru především na ignoranci nebo vědomém popírání fyzikálních zákonů.

 

Víc času na schůzování mají starší lidé a důchodci. O sedmdesáti hodinovém pracovním týdnu výzkumných pracovníků se nedávno v LN psalo. Při současném kompetitivním prostředí výzkumných pracovišť, honbě za granty a impakt faktory je nesnadné prodloužit ten sedmdesáti hodinový pracovní týden na osmdesáti hodinový a čekat, že současní mladší tvůrčí vědečtí pracovníci budou přednášet a diskutovat na půdě Sisyfa. Předsedat schůzi vyžaduje umění psychologa, diplomata a někdy i psychiatra, má-li se uzavřít během dvou hodin diskuze, kde někdo dlouze a rozvláčně - ale zato vášnivě - obhajuje určité názory jen díky tomu, že o předmětu svých úvah ví velmi málo.

 

Věda potřebuje popularizaci. Někteří vědci to dokážou, jiní se spoléhají na „vědecké žurnalisty“. Eva Hauserová k nim patří. Sisyfos má své nezastupitelné místo a nevím, proč by měl mít „špatnou pověst.“ Anebo: snad i to mediální přízvisko špatnosti kvůli legraci, se kterou Sysifos předává bludné balvany popleteným hlavám ministrů-astrologů nebo ministerstvu průmyslu a obchodu za zcela nesmyslný projekt vzbudí pozornost veřejnosti a pomůže ji rozlišit, co je věda a co věda není.

Nevyvratitelná dogmata platí mimo vědu. Je-li něco dogmatické, není to vědecké už tím, že je to dogmatické.

Oldřich Vinař

Oldřich Vinař

Oldřich Vinař

Chci psát komentáře k aktuálnímu dění v neurovědách, zvlášť v těch směrech, kde bych reagoval na obsah Lidových novin, někdy i komentáře k současnému dění na politické nebo kulturní scéně.

Pracuji už skoro 60 let jako psychiatr, nejprve v léčebně v Kosmonosích, pak jako asistent v Ústavu pro doškolování lékařů. Odtud jsem přešel do Výzkumného ústavu psychiatrického, pak jsem vedl Společnou laboratoř Státního ústavu pro kontrolu léčiv a Ústavu chemie a biochemie AV. Jako důchodce pracuji ve své psychiatrické ambulanci. Zajímám se hlavně o psychofarmakologii a v posledních letech o lingvistiku a její přesah do filosofie. Vždy jsem spojoval psychoterapii s farmakoterapií.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora