Ukamenujte proroky!

neděle 18. prosinec 2011 20:06

Bude dráž a míň práce. Už se rýsuje rok 2012. Hlásá to titulek Lidových novin 12. prosince. Jiné noviny, rádio a televize to vidí stejně. Pak se dozvíte, jak se ty předpovědi dělají. Čeští finančníci sedí u počítačů a zadávají do 200 rovnic data o HDP v eurozóně, očekávanou inflaci, ceny komodit, ropy, potravin. Zodpovědní se však za předpověď necítí. Nevyzpytatelnou proměnnou ve výpočetním modelu se stovkami rovnic je chování politi.ků. Asi tak jako když spadne letadlo a nemůže za to technika, ale „lidský faktor.“ A lidský faktor v titulcích řádí divoce: „Konec roku: úřady utrácejí jako zběsilé. Vánoční prémie pro úředníky za 200 milionů.“ Páni ekonomové, nejste vy taky náhodou „lidský faktor?“ Proč se usmívali antičtí ptakopravci, když se potkali?  

Není náhodou, že se mluví o náladě na burze, která rozhoduje, jak se pak chová to anonymní stádo. Kdo tu náladu vyladí? Proroci. Záleží na tom, jak se pár lidí vyspí? Duše davu, který pádí ulicí. Kolemjdoucí, se ptá jednoho známého v běžícím davu: „Kam utíkáš?“. - „Já nevím. Já je totiž vedu.“ dostane překvapivou odpověď.

 

Když upustím klíče, vím, že dopadnou na zem. Ve fyzice předpovídat umíme. Taky Marx, Engels a Lenin předpovídali. Přemýšleli fyzikálně. Mysleli, že cenu výrobku určují výrobní náklady. O ceně na trhu však rozhoduje to, co jsou lidé ochotni za zboží zaplatit. V prodejně na nádraží zaplatíme za minerálku dvakrát víc než v nákupním středisku. Když ceny v obchodech a mzdy nadiktoval stát, choval se lidský faktor tak, že zboží bylo málo a všichni byli chudí s výjimkou bolševické věrchušky. Fungovalo to jakž takž, dokud bylo co ukrást těm, kdo kdysi bývali bohatí. Když už nebylo koho okrást doma, šlo se loupit do zahraničí, často i na jiný kontinent.

 

Neurofyziologové už vědí nejméně sedm let, že svobodná vůle je iluze. Mozek rozhoduje o tom, co děláme, zlomky sekundy, někdy i několik sekund před tím, než si uvědomíme, jak rozhodl. Teprve dodatečně hledáme a nacházíme ve vědomí příčiny, proč jsme se rozhodli tak a ne jinak. Tento proces je tak rychlý, že nám dává iluzi, že se rozhodujeme vědomě a svobodně. Naštěstí se mozek rozhoduje nejen podle vrozených instinktů, nýbrž i podle toho, co se díky podmíněným reflexům naučil. Proto je pro etiku rozhodující výchova a vzdělání.

 

O tom, co se děje v lidském vědomí, se dozvídáme prostřednictvím slov, kterými to popisujeme. Jazyk, jeho gramatika a celá jeho struktura, se neřídí newtonovskou fyzikou. Myšlenka, aby se stala myšlenkou, musí být formulována slovy. Popis světa není zdaleka determinován jen fyzikální realitou. Popis zprostředkovávají slova a jiné znaky. Informace zpracované lidskou psychikou mění chemii mozku, mozek roste podle toho, jak pracuje. Přibývají mu nebo ubývají buňky podle toho, co a jak mnoho toho mozek dělá. Mění se podobně jako sval, který vypadá podle toho, jak pracuje. A podle toho, jak se do mozku vtělí to, co zpracovala psychika ve struktuře znaků (slov, obrazů, melodií), rozhoduje mozek v krátkém předstihu před tím, než se o tom dozvídáme. V tomto směru jsme zodpovědní za to, jak vypadá náš mozek a jak se rozhoduje, i když k tomu rozhodnutí dochází před tím, než se o tom dozvíme.

 

Do fyzikálních řetězců příčin a následků je vložen neposlušný článek lidské psychiky s její svobodou zacházet s informacemi nikoli podle reality vnějšího světa, nýbrž podle struktury jazyka a jiných znaků, které máme uloženy v paměti.

 

Ekonomové předvídají další útlum ekonomiky a měli bychom tedy brzdit při nákupu vánočních dárků. Ministři rozhazují peníze, abychom měli za co utrácet. Chtějí tak zvýšenou spotřebou rozjet ekonomiku? Nebo dirigují orchestr na potápějícím se Titanicu? Asi jen na účet daňových poplatníků pěstují svou popularitu.

Oldřich Vinař

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Oldřich Vinař

Oldřich Vinař

Chci psát komentáře k aktuálnímu dění v neurovědách, zvlášť v těch směrech, kde bych reagoval na obsah Lidových novin, někdy i komentáře k současnému dění na politické nebo kulturní scéně.

Pracuji už skoro 60 let jako psychiatr, nejprve v léčebně v Kosmonosích, pak jako asistent v Ústavu pro doškolování lékařů. Odtud jsem přešel do Výzkumného ústavu psychiatrického, pak jsem vedl Společnou laboratoř Státního ústavu pro kontrolu léčiv a Ústavu chemie a biochemie AV. Jako důchodce pracuji ve své psychiatrické ambulanci. Zajímám se hlavně o psychofarmakologii a v posledních letech o lingvistiku a její přesah do filosofie. Vždy jsem spojoval psychoterapii s farmakoterapií.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.