Taky chci zůstat v Evropě.

úterý 14. únor 2012 14:36

Znovu a znovu pročítám dnešní Lidové noviny. Čtu o výzvě Nechte nás v Evropě! Rád bych si výzvu přečetl. Nenašel jsem ji. Jen komentáře a výroky jednotlivých signatářů. Je text výzvy tak dlouhý, že se do novin nevešel? Proč se mám dozvídat o něčem tak konkretním, jako je výzva jen prostřednictvím komentátora, který si vybíral něco, co pokládá za stravitelné pro čtenáře? Jakoby mi text někdo předžvýkat, neřku-li cenzurovat. Pokud jde o meritum věci, jsem pravděpodobně na na straně signatářů. Pravděpodobně. Poněvadž nevím co napsali. Roku 1977 jsem odmítl podepsat antichartu, protože mi nedali přečíst chartu. Vím, přirovnání kulhá. LN mě nenutí, abych se vyjádřil proti výzvě 300 osobností. Přesto mě způsob informování, který dnes předvedly LN, připomíná situaci s antichartou.  

Mohu jen doufat, že výzva 300 osobností je ve shodě s mým názorem publikovaném v blogu 18.prosince 2011 pod názvem „Tady nejde o peníze“. Skutečně nejde o peníze, ale o to, zda se kulturně hlásíme k Evropě s tradicí Říše Římské. Nepřidáme-li se k Evropské Unii, propadneme arktickému větru z Byzance.

 

Referendum není třeba. Už bylo. Byla jím volba největšího Čecha, kterým se nestal Jára da Cimrman ani Vladimír Remek, ale právě český král a císař Říše Římské Karel IV.

 

Je mi líto, že se předseda vlády vymlouvá na to, že neměl k připojení se ke členům EU mandát. Byla to jeho zodpovědnost, že si mandát na podpis nevybojoval ve vládě, které předsedá. Nevím, kdy došlo k zasedání vlády končícím ostudným usnesením, se kterým jel do Bruselu. Napadá mi, zda nehrála roli absence ministra zahraničí, který snad v té době v zahraničí byl.

V jakémsi opačném gardu mi to připomíná výmluvy žáků základní školy, že něco neumějí, protože ve škole chyběli. Naše vláda by se to měla doučit co nejrychleji.

 

Oldřich Vinař

Oldřich Vinař

Oldřich Vinař

Chci psát komentáře k aktuálnímu dění v neurovědách, zvlášť v těch směrech, kde bych reagoval na obsah Lidových novin, někdy i komentáře k současnému dění na politické nebo kulturní scéně.

Pracuji už skoro 60 let jako psychiatr, nejprve v léčebně v Kosmonosích, pak jako asistent v Ústavu pro doškolování lékařů. Odtud jsem přešel do Výzkumného ústavu psychiatrického, pak jsem vedl Společnou laboratoř Státního ústavu pro kontrolu léčiv a Ústavu chemie a biochemie AV. Jako důchodce pracuji ve své psychiatrické ambulanci. Zajímám se hlavně o psychofarmakologii a v posledních letech o lingvistiku a její přesah do filosofie. Vždy jsem spojoval psychoterapii s farmakoterapií.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora