Ministertvo lásky.

úterý 23. červenec 2013 23:56

Hlavní postavy románu George Orwella 1984 Winston a Julie jsou zatčeni a uvěznení v celách ministerstva lásky. Takto se jmenuje nástroj kruté represe totalitního režimu Velkého Bratra, jehož režim se takto vysmívá ujařmeným občanům. My sice nemáme ministerstvo lásky, ale máme místo toho ministerstvo ochrany životního prostředí. Na dnes svolalo toto ministerstvo setkání občanů z okolí letiště Vodochody do haly Výstaviště v Letňanech. Nikoli aby podpořilo jejich protesty proti stavbě, ale aby stavbu ústy svých zástupců obhájilo. Nedbalo na žádost, aby se setkání konalo v září. Jednání začalo v pravé poledne. Bylo 35 stupńů ve stínu. Vrcholí sezóna dovolených. 

Když jsem se dozvěděl, že jednání trvá ještě čtvrtou hodinu po jeho začátku, rozjel jsem se tam. V předsálí Když jsem se dozvěděl, že jednání trvá ještě čtvrtou hodinu po jeho začátku, rozjel jsem se tam. se živě baviia skupinka mužů středního věku. Vítali se otázkou „Jseš tady, že musíš, nebo protože chceš?“  Odpovědí byl zpravidla hlasitý smích a plácání po ramenech: „Co bych tady dělal, kdybych nemusel.“

V přednáškovém sále sedělo na nepohodlných lavicích bez opěradel asi dvě stě lidí.  Jeden z předsedajících četl nekonečně dlouhý tráktát „autorizovaných znalců“ a institucí, z nichž mělo vyplývat, že se stavba má povolit. Předseda napomínal obyvatele postižených obcí, kteří začali hlučet, tleskat a pískat, aby dosáhli přerušení této nudy. Mnozí z nich, především starostové obcí, stejně  mnohokrát podobná vyjádření četli a znali.  

Otázka, proč nemohlo setkání proběhnout až v září, mi vrtala v hlavě, když jsem před pátou odcházel,   po tom co byla vyhlášena dvacetiminutová přestávka. ¨V hale jsem byl necelou hodinu a měl jsem  dost kraválu a šumu špatně vyladěných reproduktorů. Jakoby svolavatelé chtěli ukázat, že si mohou dovolit takový hluk na lidi pouštět.

Proč ten spěch? Připomnělo mi to situaci před dvěma lety, když MUDr David Rath v roli hejtmana Středočeského kraje zlikvidoval čerstvě rekonstruovaný domov důchodců v zámku v Panenských Břežanech. Záminkou byl jeho projekt památníku obětí nacismu. Mělo to mít souvislost s tím, že v Panenských Břežanech bydlel za okupce Reinhard Heydrich. Tento zámek by byl v přímé linii prodloužené ranveje letiště ve Vodochodech a jako sociálně-zdravotnické zařízení by byl překážkou pro schválení rozšíření letiště. Obyvatelé Domova měli být rozmístněni v různých Domovech v širokém okolí. Mělo se tak stát do šesti týdnů po rozhodnutí, což bylo do konce října. Ke konci září však hejtman nařídil vyklizení domova  do konce září. Starci a stařeny byli rozprášeni do různých domovů v blízkém i vzdáleném okolí bez ohledu na jejich dosavadní přátelské, rodinné vazby nebo  společné bydlení.

Proč ten spěch? Rada zastupitelů Středočeského kraje měla rozhodovat o památníku ještě v září.

Zámek, který sloužil jako domov důchodců je dosud prázdný.

Pikantní na celé věci je, že Heydrich bydlel v jiném zámku v Panenských Břežanech, který je v dolíku a není tak na ráně nízko letících letadel.

Není pochyb o tom, že nízko letící letadla jsou škůdci životního prostředí, znečisťují ovzduší a hluk motorů působí velkou zátěž (distres), před kterou není úniku. Řešení navrhované majitelem letiště: vystěhování a likvidace domů v nejvíce ohrožené zóně. Toto stanovisko zastávali zástupci ministerstva životního prostředí!   

Poškození zdraví lidí žijících v blízkosti letišť je prokázáno: zvýšený počet infarktů myokardu, vysoký krevní tlak, psychosomatické choroby. Nejde jen o prosté fyzikální působení hluku. Je známo, že těžké poškození sluchového nervu je největší u dělníků odvážejících strusku při odstavení vysokých pecí. Následkem je těžká nevyléčitelná nedoslýchavost až hluchota. Přesto, že jsou vystaveni hluku kolem 120 decibelů je však poškození sluchového nervu minimální u dělníků, kteří pracují se sbíječkami, které hluk způsobují. Jsou si vědomi, že jsou to oni, kdo hluk spouštějí a mohou ho zastavit. Ukazuje se tedy, že samotná fyzikální stránka hluku není pro poškození zdraví rozhodující.  To, co ničí zdraví je pasivní vystavení škodlivině, proti které se nemohou lidé bránit a jsou odsouzeni ji trpět.

Je jeden zásadní rozdíl mezi osudem lidí žijících v okolí letišť ve Frankfurtu nebo v Amsterdamu. Ta letiště tam už dlouho stojí a slouží veřejnému zájmu. Rozšířené letiště ve Vodochdech ještě nestojí a má sloužit soukromému podnikatelskému zájmu majitele.

Jde o prevenci. O zabránění poškození životního prostředí a zdraví. Ještě je čas.   

        

Oldřich Vinař

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Oldřich Vinař

Oldřich Vinař

Chci psát komentáře k aktuálnímu dění v neurovědách, zvlášť v těch směrech, kde bych reagoval na obsah Lidových novin, někdy i komentáře k současnému dění na politické nebo kulturní scéně.

Pracuji už skoro 60 let jako psychiatr, nejprve v léčebně v Kosmonosích, pak jako asistent v Ústavu pro doškolování lékařů. Odtud jsem přešel do Výzkumného ústavu psychiatrického, pak jsem vedl Společnou laboratoř Státního ústavu pro kontrolu léčiv a Ústavu chemie a biochemie AV. Jako důchodce pracuji ve své psychiatrické ambulanci. Zajímám se hlavně o psychofarmakologii a v posledních letech o lingvistiku a její přesah do filosofie. Vždy jsem spojoval psychoterapii s farmakoterapií.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.