Sýrie a malá zastydlá válka

středa 11. září 2013 11:00

Dobrý voják Švejk by si dnes povzdechl „Tak už nám Ferdinanda nezastřelí, paní Müllerová.“ Současní  rivalové Barack Obama a Bashar al Assad udělali svá bububu a stáhli ocasy. Assadovo bububu stálo životy 1400 civilistů včetně dětí. Barack Obana zase přišel asi už definitivně o aureolu rozhodného prezidenta, jehož slovo platí. Ale střílet se asi nebude, leda by to někdo z podvelitelů na té či oné straně zvoral. Nic nového v živočišné říši. Jeleni soutěžící o laně se většinou nezabijí v boji a zvítězí ten, který hlasitěji  troubí a víc imponuje svými parohy.

Také války domorodých kmenů v Africe kdysi končívaly předčasně tím, že šiky s kopími, luky a malovanými štíty proti sobě spektakulárně vystoupily. Bojovníci se nehrnuli do bratrovražedného zabíjení. Jejich medicinmani domluvili, že se mezi sebou servou jen náčelníci. Ti vyšli do země nikoho na prostranství mezi znepřátelenými vojšti, chvíli na sebe dupali, hrozili kopími nad hlavami, bojovně křičeli a z křiku pomalu přešli do dialogu na téma zajímající obě strany. Končívalo to bez boje a bez mrtvých, nanejvýš se vyměnili zajatí otroci z barbarského minula. Vydělali na tom výrobci hrozivých kopí a mečů, i když jejich využití nevedlo k jejich spotřebě poničením a nikdo necedil krev. Vojska to ocenila a slavnostně si bojově zatancovala. 

Lidstvo se přemnožilo. Za posledních sto let je nás víc než třikrát tolik. Množení však není po světě rozloženo rovnoměrně. Technologie medicíny vede k tomu, že zůstávají na živu i podvyživené děti i v málo průmyslově vyspělých zemích. Tam proto populace mládne. V bohatých zemích populace stárne. Život se prodlužuje. Bohatí si nekazí život ani postavu starostí o mnoho dětí. Počet obyvatel proto moc neroste.

V Ruské Federaci přes její přírodní bohatství obyvatel rapidně ubývá. Může za to mimo jiné alkohol a to i ten toxický s „metylem“.  Michail Gorbačev pokles počtu obyvatel SSSR zastavil svou „prohibicí“, ale Jelcin klesající trend obnovil. Trvá to dodnes. Vladimira Vladimiroviče Putina víc zajímá   ruská základna v Sýrii, kterou mu pronajal prezidentský kolega Assad. Hlavně že stoupá spotřeba nafty hořící pod kotli křižníků mířících z Černého moře do Středozemního a na světových trzích stoupá její cena.   

Počet lidí na zemi nemůže růst do nekonečna. Nekonečně nemůže růst ani ekonomika s nynějším bankovním systémem, který funguje díky neustálému růstu. Stagnace znamená „depresi“ nebo krizi, ze které se pořád horko těžko svět vzpamatovává.

Ve dnech prvního výročí vzpomínáme u nás na nástup metylalkoholové epidemie. Metylalkohol kosil desítky lidí a státní správa se dohadovala, jestli za to může zdravotnictví, policie nebo celníci a finanční úřady, které si neuhlídaly výběr daní za alkohol.  Sváděl to jeden na druhého a lidé se mezi tim trávili "metylem" a někteří na to umírali. Občas i dnes. Jeden z důvodů trvá. Norrmalizující se ČSSR nedala v sedmdesátých letech minulého století na radu, závaznou pro členské státy OSN, aby u předsednictva vlády byl aspoň jeden člověk, který by boj s drogami včetně alkoholu koordinoval „napříč spektrem ministerstev“.

Zpět do Sýrie. Zdá se být bohulibým, když se pokračování politiky zarazí před dokončením celého procesu válkou. Neboť, jak pravil pruský vojenský stratég Carl von Clausewitz: Válka je pokračováním politiky jinými prostředky.   

Jenže i za to se v lidských dějinách platí. Chamberlain a Daladier taky v roce 1938 zachránili světový mír v Mnichově. Na necelý rok. Doplatilo na to nejen Československo, ale i Spojenci. Hitler využil mezičasu k lepší přípravě a vyzbrojení německé armády.

Dnes je to 12 let, co čtyři letadla řízená piloty Al Kajdy napadla nejcitlivější místa organizační struktury Spojených Států. Dvě z nich zničila Světové obchodní centrum v New Yorku. Zahynulo na tři tisíce lidí a  desítky umírají na následky tohoto teroristického útoku dodnes.

Tento zločin potrestali Američané za necelých deset let, když v květnu 1911 zabili Usána bin Ladina. Pozdě nebo brzo? Musely se proto posilovat tajné služby.   

Prezident Assad slibuje, že chemické zbraně zničí. Když se jedny zbraně zničí, uvolní se prostor pro výrobu a prodej nových. Obrat světového vojensko-průmyslového komplexu vzroste. Kde jsou hranice tohoto růstu?

Po pádu komunistické totality u nás jsme měli prezidenta, kterého obdivoval celý svět. Chtěl dát tomuto světu příklad a rušil zbrojní průmysl. Zaplatili jsme za to rozdělením Československa.  

Oldřich Vinař

Oldřich Vinař

Oldřich Vinař

Chci psát komentáře k aktuálnímu dění v neurovědách, zvlášť v těch směrech, kde bych reagoval na obsah Lidových novin, někdy i komentáře k současnému dění na politické nebo kulturní scéně.

Pracuji už skoro 60 let jako psychiatr, nejprve v léčebně v Kosmonosích, pak jako asistent v Ústavu pro doškolování lékařů. Odtud jsem přešel do Výzkumného ústavu psychiatrického, pak jsem vedl Společnou laboratoř Státního ústavu pro kontrolu léčiv a Ústavu chemie a biochemie AV. Jako důchodce pracuji ve své psychiatrické ambulanci. Zajímám se hlavně o psychofarmakologii a v posledních letech o lingvistiku a její přesah do filosofie. Vždy jsem spojoval psychoterapii s farmakoterapií.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora