Václav Havel, Miloš Zeman a silná osobnost

úterý 17. září 2013 17:11

Dnes po osmé ráno mluvil na Dvojce Českého rozhlasu redaktor Petr Němeček. Zasvěceně vysvětlil, že podle ústavy nám bude nynější vláda v demisi vládnout tak do Třech Králů. Do té doby budeme mít státní rozpočet podle Jana Fischera, ministra v demisi. Nadrobili jsme si to přímou volbou prezidenta.  Vysvětloval, že zatímco Václav Havel se řídil ústavou i ústavními zvyklostmi, Miloši Zemanovi stačí lpět na její liteře a zvyklostmi se neřídí. Za to nemůže být trestně stíhán. A to proto, že - jakoby na rozdíl od Havla je „silná osobnost“. V životě se zpravidla řídíme zvyklostmi, většinou aniž je to vědomé. Nepliveme např. na podlahu úředních nebo jiných místností, nehulákáme v kostele. Nemusíme číst nápisy, že se to trestá podle nějaké vyhlášky.

 Ve svobodné společnosti je dovoleno vše, co není zakázáno, zatímco v totalitě je zakázáno vše, co není výslovně dovoleno. Nedávno nás televize Nova oblažila scénou, obrazovou informací, jak se jeden muž vymočil do kolejiště pražského metra. Nevím, podle jakého paragrafu by ho soudili, snad pro veřejné pohoršení. Usnadnil své stíhání tím, že pak prchal, vzpíral se zadržení a byl opilý.    

Jde mi zde však o něco jiného. Co si představovat pod pojmem silná osobnost. Václav Havel byl nepochybně osobnost velká, jako třeba Dalaj Lama. Co je to tedy vlastně síla osobnosti? Je to převaha aktivity dopaminu v mozku, jednoho z přenašečů nervového vzruchu.

Dopamin zajišťuje iniciativu a asertivitu. Díky dopaminu se lépe prosazujeme v kolektivu, ve společnosti. Je-li toho moc, jsme agresivní. To je bezpochyby výhodné pro politika, poněvadž v politice jde o moc. Moc v mnoha ohledech větší,  než mají občané, kteří nás zvolili.

Rozhodnutí by však neměla být překotná. Není-li to nutné, je lépe si slovo nebo čin rozmyslet. Zabrzdit  překotnost nám může pomoci GABA (gamma-aminomáselná kyselina) nebo už veřejně starý známý serotonin.

S tím se dá u nemocných manipulovat psychofarmaky. Jednáme-li s lidmi, kteří nejsou nemocní, může být zajímavé interpretovat jejich chování podle toho, který přenašeč nervového vzruchu  (neurotransmitér) mohl vést k činu, který se nám nelíbí.

Velmi zjednodušeně a schematicky je možné pak hodnotit některé lidi podle toho, zda v jejich chování většinou převažuje dopamin nebo jiný neurotransmítér. 

Aby byl člověk moudrý, úspěšný nebo dokonce VELKÁ osobnost, musí mít dostatečnou aktivitu glutamátu, acetylcholinju a serotoninu a dnes víme, že pro sociální chování je velmi důležitý oxytocin. Mluvíme o něm dnes jako o „hormonu“ důvěry a lásky. Uvolňuje se v našem mozku, když si třeba  s někým dosud neznámým najednou dobře porozumíme – souhlasíme s ním. Oxytocin se nám začne v mozku uvolňovat brzo po narození, když se náš pohled setká s pohledem naší maminky. Je to doslova láska na první pohled. Nemusí v tom být nic erotického.

Chování sériových vrahů je možné vysvětlit naprostým nedostatkem serotoninu a oxytocinu. Nemají trpělivost. Nevědí, co je to soucit.

A teď pozor! Budete-li část dál, nepůjde o diagnózy. Půjde jen o můj odhad podle toho, co o nich vím z tisku a jiných médií. Osobně jsem se s nimi nesetkal. Takže jen podle odhadu lékaře, který uvažuje o neurotransmitérech:

 Václav Havel měl zřejmě dost oxytocinu a serotoninu a nechyběl mu dopamin, když se musel prosadit jako dramatik. Myslím, že prezidentství ho trochu zaskočilo a byl z toho aspoň ze začátku v rozpacích. Myslím, že byl zdravě autokritický, zvlášť dokud žila Olga.

Miloš Zeman má nepochybně vysoký intelekt. Ani před zánikem totality u nás mu nechyběla odvaha.  Dopaminová aktivita převažuje, určitě převažuje nad  oxytocinem a snad i nad serotoninem.

Kdyby si byl tu idiocii ústavních zvyklostí rozmyslel před tím, než to řekl, posloužilo by to důstojnosti jeho úřadu.       

Všechno je ovšem složitější. Jsme taky pod vlivem legalizovaných drog, jako je nikotin, alkohol a kofein.      

 

 

Oldřich Vinař

Oldřich Vinař

Oldřich Vinař

Chci psát komentáře k aktuálnímu dění v neurovědách, zvlášť v těch směrech, kde bych reagoval na obsah Lidových novin, někdy i komentáře k současnému dění na politické nebo kulturní scéně.

Pracuji už skoro 60 let jako psychiatr, nejprve v léčebně v Kosmonosích, pak jako asistent v Ústavu pro doškolování lékařů. Odtud jsem přešel do Výzkumného ústavu psychiatrického, pak jsem vedl Společnou laboratoř Státního ústavu pro kontrolu léčiv a Ústavu chemie a biochemie AV. Jako důchodce pracuji ve své psychiatrické ambulanci. Zajímám se hlavně o psychofarmakologii a v posledních letech o lingvistiku a její přesah do filosofie. Vždy jsem spojoval psychoterapii s farmakoterapií.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora