Zdeněk Bakala, Andrej Babiš et al., naši „noví politici“.

středa 25. září 2013 16:01

Nejde o nový jev. Už v antickém Římě se z bohatých lidí stávali senátoři, ne-li vyšší ústavní činitelé. Také Silvio Berlusconi se stal italským místodržitelem na mnohá léta díky svému mediálnímu impériu. Přesto mi to nejde moc dohromady s demokracií, neřku-li s demokracií parlamentní. Lidé jako Zdeněk Bakala nebo Andrej Babiš jsou nesporně velmi úspěšní podnikatelé, o čemž svědčí už jejich miliardy. Cílem podnikání je finanční zisk, cílem politiky je získání a udržení moci. V demokracii má tato moc sloužit občanům, i když především těm, kteří toho či onoho politika zvolili.

Proto není podle mého mínění úspěch v podnikání zárukou, že někdo bude dobrým politikem, ať je to kdokoli. Rozhoduje jeho morální profil. Musím mít v něho důvěru a důvěřuji tomu, kdo zatím procházel svým životem, aniž měnil podle politického větru své přesvědčení, byl vystoupen a posléze znovu vstoupil do KSĆ, atd. Vím, že spravedlnost není člověku shůry dána, ale musí o ni bojovat. Proto se chci o ni snažit bojovat i výběrem kandidáta v parlamentních volbách. Z hlediska této snad poněkud staromódní spravedlnosti mi trochu vadí, když někdo získal výhodné společenské kontakty a skvělé vzdělání na Západě v době, kdy většina jeho talentovaných vrstevníků nesměla ani do NDR a neměla přístup k odborné literatuře ze Západu.   

Vím, že politiku a peníze nejde úplně oddělit. V USA vyhrává volby prezidentský kandidát, který sehnal pro svou volební kampaň víc peněz. Našemu „lidem přímo zvolenému prezidentovi“ zřejmě pomohly peníze ruských oligarchů a své zájmy si jistě přihřívá např. Penta se svými majiteli vychovanými v Moskvě.  Dávám přednost sebe-ne/průhlednějšímu propojení kapitálu s politikou, kde si kapitál najde aspoň politicky neprofláknutou osobnost pro billboardy než personální unii miliardáře a politika.  

Právem se mne mohou ptát, zda je pro mne přijatelnější možné propojení našich politiků s americkým  kapitálem než s kapitálem putinovským. Mám jednoduchou odpověď. Státní zdravotní ústav v Praze postavila Rockfellerova nadace, zatímco ruští bolševici nás okradli o uran a pod jejich patronancí jsme budovali čtyřicet let chtě nechtě socialismus bez lidské tváře.  

Oldřich Vinař

Oldřich Vinař

Oldřich Vinař

Chci psát komentáře k aktuálnímu dění v neurovědách, zvlášť v těch směrech, kde bych reagoval na obsah Lidových novin, někdy i komentáře k současnému dění na politické nebo kulturní scéně.

Pracuji už skoro 60 let jako psychiatr, nejprve v léčebně v Kosmonosích, pak jako asistent v Ústavu pro doškolování lékařů. Odtud jsem přešel do Výzkumného ústavu psychiatrického, pak jsem vedl Společnou laboratoř Státního ústavu pro kontrolu léčiv a Ústavu chemie a biochemie AV. Jako důchodce pracuji ve své psychiatrické ambulanci. Zajímám se hlavně o psychofarmakologii a v posledních letech o lingvistiku a její přesah do filosofie. Vždy jsem spojoval psychoterapii s farmakoterapií.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora