Reklama vítězí

neděle 3. listopad 2013 17:31

Dějiny Spojených Států ukazují, že v přímých volbách prezidenta vítězí kandidát, který investoval do své volební kampaně víc peněz. Pokud vím, náš přímo zvolený prezident dosud jasně nevysvětlil původ peněz vložených do své volební kampaně. Jeho vítězství však lze sotva vysvětlit velikostí myšlenek, které oslovily voliče. Dovedl vybrat profesionálně lepší reklamní agenturu než Karel Schwarzenberg.    Hitlerův ministr propagandy se řídil heslem, že tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou. Reklama není nic jiného než propaganda. Je jedno, propaguje-li se prášek na praní nebo kandidát na prezidenta. Lidé budou kupovat Puran a ne Purus, bude-li častěji v televizi. 

Vladimír Železný předpověděl, že přijde doba, kdy nekonečný proud reklam bude v televizi občas přerušován filmem. Nemám to změřeno na stopkách, ale vidím, že tato doba nastala. K času placených reklam je třeba přičíst čas, kdy si rozhlas nebo televize dělají reklamu samy pro sebe.  Zkuste počítat minuty věnované ohlašování příštích programů s jejich eventuálními ukázkami, připočtěte k tomu dovádivé rozhovory redaktorů a redaktorek mezi sebou a zjistíte, že valná část času, která by měla být věnována slibovanému tématu a kde třeba měl k věci mluvit pozvaný odborník, uplynula dříve, než dostal slovo. Dříve než se takový vědecký pracovník dostane k jádru věci, nastane loučení a děkování pozvanému. A čas plyne při vypočítávání jeho vědeckých titulů a institucí, kde pracoval nebo i medailí, co dostal za zásluhy. A režizér si oddechne, když se to stihne před časovým znamením.   

Pravda, i ten odborník někdy dělá reklamu sám sobě. Říká já, kde by měl říci my. Nebo dokonce, byl jsem pohotový a to, o čem mluvím, jsem si přečetl v odborném tisku. Posluchač nebo divák nesnadno rozliší autorství od komentáře a žasne, co všechno taková česká hlava dokázala.

V žádném případě tím nechci snižovat zásluhy našich několika opravdu skvělých popularizátorů vědy. Přijdete-li však do knihkupectví, zjistíte, že jejich seriózní publikace svým počtem zanikají v hlušině  desítek, ne-li stovek bohatě barevnými ilustracemi vybavených knih, sešitů, atlasů a jiných tiskovin, které propagují iracionalitu. Jejich lovištěm je území neznáma, otázek, na které věda zatím nezná jednoznačnou odpověď. Tento produkt iracionálního myšlení se pase zejména na výjimkách, které zevšeobecňuje a často zaměňuje příčinu za následek. Jestliže se stařenka někde v Beskydech dožívá sta let a vypráví, že pije každé ráno na lačno stopku slivovičky, nedožila se tak vysokého věku proto, že ji pije, ale přesto že ji pije. Má dobrý genetický kořen a nedýchá denně výfukové plyny.

Kritizujete-li média, že iracionalitu šíří, odpoví vám, že iracionalita má větší sledovanost. Média přece musí sloužit svým konzumentům.      

Problémem je dnes stírání hranic mezi uměním a vědou. Je zde i jakási personální unie. Vědci hrají na housle, malují obrazy. V umění je arbitrem estetika a k jeho atraktivitě patří tajemství a hra s lidskými city. Lidové noviny připomněly, že nedávno v Kalifornii zemřel v 89 letech Arthur Danto, filosof, který, zjednodušeně řečeno, hájil stanovisko, že umění je to, co lidé za umění považují. A za umění pokládají to, co jim majitelé galerií a komentátoři-kritici, jako umění předkládají.

 Věda se opírá o experiment. Neustále porovnává to, co tvrdí s tím, co se děje v přírodě. Nenabízí lidem stoprocentní jistotu. Kdyby taková jistota byla, není třeba nic zkoumat.           

Taky zde má rozhodující slovo reklama – komentář. Amerika se nejmenuje Kolumbie. Jméno dostala po Amerigo Vespuccim, který o Novém Světě napsal - a ne po Kryštofu Kolumbovi. 

Andy Warhola prosadila umělecká kritika. Obrazy jsou znázorněním věcí, nikoli věci samy, jsou jejich znakem. Znaky vytvořily lidskou kulturu. Nejdůležitějšími znaky jsou slova, lidský jazyk. Slova neumožňují člověku komunikaci jen s jeho bližními, nýbrž i se sebou samým. Funkce vytváří orgán. Vývoj lidské řeči vedl k vývoji lidského mozku.

Má autenticita je definována shodou mezi slovy-myšlenkami, kterými oslovuji sám sebe a slovy, která pronáším k jiným lidem. Pochybuji, že pracovníci reklamních agentur kupují to, co propagují. Už proto ne, že vědí, kolik stojí reklama na výrobek a jaké jsou asi náklady na jeho výrobu.    

Oldřich Vinař

Oldřich Vinař

Oldřich Vinař

Chci psát komentáře k aktuálnímu dění v neurovědách, zvlášť v těch směrech, kde bych reagoval na obsah Lidových novin, někdy i komentáře k současnému dění na politické nebo kulturní scéně.

Pracuji už skoro 60 let jako psychiatr, nejprve v léčebně v Kosmonosích, pak jako asistent v Ústavu pro doškolování lékařů. Odtud jsem přešel do Výzkumného ústavu psychiatrického, pak jsem vedl Společnou laboratoř Státního ústavu pro kontrolu léčiv a Ústavu chemie a biochemie AV. Jako důchodce pracuji ve své psychiatrické ambulanci. Zajímám se hlavně o psychofarmakologii a v posledních letech o lingvistiku a její přesah do filosofie. Vždy jsem spojoval psychoterapii s farmakoterapií.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora